Otázky a odpovede Valerija Pjakina

Pre na sebe a poznaní pracujúcu vyspelú mentálnu elitu, ktorá chce vedieť, nie byť len vedená, teda samostatne, aktívne kriticky mysliaca…
Majúca kvalifikovaný a kompetentný názor, ochotná zodpovedne verejne ho artikulovať. Aj „bez papierov a vodičáka“. Silný názor nie len obyvateľa ale aj občana Slovenska a EÚ…
Otázkou je: V akom geopolitickom prostore sa nachádza Slovensko? Je členstvo v EÚ jediným a preto najlepším riešením..?
Poznámka editora: Bezprostredný názor nie je potrebný, postupne vám bude sám „dochádzať“ a preto v zdieľanom texte niet od editora takmer ani čiarka.

Text prináša hodnotenia kompetentného hovorcu a lídra Dobrej všeobecnej teórie riadenia Valarija Pjakina a jeho názory na stav vecí sveta, koncentráciu riadenia, USA (vnútorná kríza, globalisti verzus elity), EÚ, ostatnej Európy a Ruska, (vzťah Nemecko-USA, Nordstream 2 a Navaľný), význam a vplyv covidu, Bielorusko, spor Azerbajdžan-Arménsko, pozícia a ambície Iránu a Turecka…
Centrum pozornosti sa zo „stratenej“ Ukrajiny (tá „poslušne a bezradne“ vyčká, lebo nevie, kadiaľ a kam, na Rusko…) presunulo do Bieloruska…
České titulky, ak kto chce počúvať v ruštine, tu: https://www.youtube.com/watch?v=x5AZVCyOyC8
Úvod k otázkam a odpovediam: Fond konceptuálních technologií uvádí: Vážení čtenáři, představujeme vám knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel IV. Ruský bolševismus jako unikátní jev světových dějin, který dosud vyvolává mnoho otázek.
Co je to bolševismus? Čím se bolševici liší od komunistů?
Jak bolševici vybudovali sovětský stát v podmínkách světové války 20. století.
Proč carské Rusko prohrálo první etapu této světové války? 1. světovou válku.
Zatímco SSSR pod vedením bolševiků její druhou etapu triumfálně vyhrál? 2. světovou válku!
Proč bílí generálové vstupovali do řad Rudé armády? Jak ruští bolševici dokázali vyhrát nejen občanskou válku, ale i odrazit zahraniční agresi vytvořením problémů uvnitř intervenujících států?
Odpovědi na tyto a mnohé další otázky najdete v této knize.
Získat tuto knihu i další knihy Fondu konceptuálních technologií můžete přes on-line obchod www.ozon.ru. Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I. si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/
Dobrý den Valeriji Viktoroviči…
Dobrý den. Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu. Dnes je 28.09.2020.
– Začneme výhradou.
– Tak do toho.
Otázka: Valeriji Viktoroviči, neomrzelo vás probírat toho Lukašenka už kolikátý pořad za sebou? Už by to mohlo stačit, přece už víme, co on je zač, jenom s ním ztrácíte čas. Je to samozřejmě zajímavé, ale několik posledních pořadů je to jedno a to samé. A co Navalnyj, koronavirus a vše ostatní?
Pjakin: Tady je třeba poznamenat, že každá událost v politickém životě má rozdílný význam, nezávislý na mediálním způsobu informování o ní a zájmu, jaký o ni lidé projevují.
Různé ty talk-show v televizi, kde probírají nějaké osobní podrobnosti ze života různých lidí, vyvolávají ohromný masový zájem. Ale, co je jejich podstatou? Z hlediska řízení?
Z hlediska řízení je nutné těmito informacemi zahltit intelektuální činnost mas, aby se nepletly pod nohy při řízení.
V řízení mají různé procesy přece rozdílný význam, takže se nesmíte nechat odvádět od klíčových směrů k těm vedlejším.
Řekněme například, že byste svého času bitvě o Stalingrad nevěnovali dostatečnou pozornost, nebo bitvě o Ržev a místo toho byste se soustředili třeba na Zakavkazskou frontu, nebo na tu Dálněvýchodní, prostě na jiné fronty než na ty, které se účastnily bitvy o Stalingrad a Ržev.
Asi by to mělo zcela jiný efekt, že? Řízení se vždy přednostně soustřeďuje na ty procesy, jejichž význam je pro něj prioritní.
Proto je také velmi důležité umět vyčlenit v řízení, tedy v celé té politice ty procesy, které jsou stěžejní a jejichž průběh má dlouhodobé následky.
Takže jim musíte věnovat svou pozornost v těch okamžicích, kdy je zapotřebí právě tyto procesy neustále korigovat, kdy je nutné vytvořit určité informační pole.
Jednu dobu jsme se hodně věnovali Ukrajině, protože tenkrát šlo o klíčový bod, kde se rozhodovalo o tom, jaká se ve světě zformuje rovnováha sil. A potom jsme řešili další věci, a přicházely nám neustále i otázky: „Proč nikdy nemluvíte o Bělorusku? Cožpak tam neprobíhají žádné procesy?“
Ty procesy tam samozřejmě probíhaly, jenže měly lokální význam. Ve vojenské terminologii šlo o boje místního významu. Ale i v důsledku bojů místního významu může být změněna konfigurace uvnitř té fronty, což zcela změní vývoj situace. A nyní se hlavní boje přesunuly právě tam. Od toho, jak bude vyřešen ten problém v Bělorusku, nezávisí jen rovnováha sil v Evropě, závisí na tom nyní celosvětová rovnováha sil se všemi následky z toho vyplývajícími.
Pokud Bělorusko přejde pod řízení Západu, bude vývoj jeden a pokud zůstane v ruském světě zase jiný. A ještě je důležité, v jaké kvalitě tam zůstane, pokud zůstane „více vektorové“, „samostijné“, tak ta katastrofa pro Rusko a Bělorusko bude jen odložena, přičemž potom bude ještě bolestivější. To znamená, že je nutné to vyřešit nyní.
Proto je samozřejmě teď hlavní pozornost věnována právě Bělorusku.
A co komentovat na Navalném, který všechny tak zajímá, nu co? Co se reálně stalo? Jedná se o vnitřní klanové šarvátky, které překvapily všechny globální hráče, takže celý týden přemýšleli o tom, jak ten scénář zaonačit, a jak Navalného co nejlépe využít v globálních procesech.
A až nyní se to rozběhlo. A jak? Tak se podívejme. Německo je tak či onak zcela zdiskreditováno, jako stát, jako politické vedení.
Zcela se zdiskreditovali svou reakcí na tu bojovou otravnou látku. Máme tu příklad té „otravy“ Skripalových, která je sice také sama v uvozovkách, ale i tak tam ty kroky byly jiné.
Výsledkem je, že se mění myšlenkový náhled lidí: „Co je to za bojovou otravnou látku, když na ni nikdo neumírá?“ A proč se Rusko chová tak nelogicky? Napřed se ho pokusí otrávit, a potom ho sami zachraňují a ještě ho pošlou na Západ, aby bylo možné potom proti Rusku organizovat sankce?! Já připomenu, že Navalnyj se nyní dostal do situace, v jaké byl svého času Jegor Timurovič Gajdar. On přece také po Litviněnkovi, div nezemřel ve Velké Británii. A aby se ve Velké Británii nestal „obětí Putinova politického režimu“, tak se pomocí zfalšovaných dokumentů…
To byla celá epopej, přes Irsko odletěl do Ruska, a tady ho ve vojenské nemocnici vyléčili. Pročpak asi sám tak spěchal k tomu tyranovi Putinovi? Přestože všechna média vytrubovala, že to je právě Putin, kdo ho chce otrávit?! Zachránili ho tady, ale přesto ho nakonec dostali, protože…
Víte, když si člověk zvolí osud otroka, sní o něm, hledá si páníčka, tak si nemůže myslet, že potom o svém osudu bude moci rozhodovat. Nebude.
Jako v tom vtipu: „Doktor řekl do márnice, tak do márnice a hotovo!“
Ano, tenkrát utekl a tady ho vyléčili. Jenže když už bylo jednou rozhodnuto o jeho likvidaci, tak to udělají, aby to druhým posloužilo za příklad, co se stane, nebudou-li poslouchat svého páníčka.
Nyní je Navalnyj ve stejné situaci. Pro něj návrat do Ruska znamená záchranu, jeho osobní záchranu. On si velmi dobře uvědomuje, z jaké strany to přišlo, že to byl někdo v jeho okolí, že se jedná o vnitřní klanové šarvátky.
Ten scénář byl vymyšlen tak… Nu, byl to debilní scénář, ale bude bezesporu využit proti Rusku.
Je ale také využíván proti Evropě, obzvláště proti Německu. A v jakém ohledu? V tom, že Německo nemá žádnou svou suverenitu, že jedná jen v rámci americké politiky. Německu ta kauza s Navalnym umožňuje vzít si zpátky kousek své suverenity, obrodit ji a odpoutat se od diktátu americké státní elity.
Takže co tam chcete probírat? Dokud nebyla vybudována celá struktura toho řídicího procesu?
A to, co je jasné od začátku, je to, že se jednalo o vnitřní klanové šarvátky, které se, znovu zopakuji, rozvinuly nečekaně pro všechny klíčové hráče.
A proč k těm šarvátkám došlo? „Proč by měl Navalnyj shrábnout všechny peníze, vážnost a slávu? Vždyť on je k ničemu, já bych to dokázal lépe!“
To je celá ta zápletka, a až potom to bylo využito proti Rusku.
Koronavírus: A co se týká koronaviru, to je globální operace. Opakuji, že Kurgiňan už vydal čtrnáct dílů o koronaviru s věcným obsahem, je tam probráno mnoho otázek souvisejících s řízením. Je to velmi dobře zpracovaný materiál. A co znamená ta druhá vlna? Všechno je to přece velmi jednoduché. Napřed je zasáhli první vlnou a lidé, kteří byli zvyklí pracovat ve stabilních systémech, nebyli připraveni reagovat na změny tohoto systému a nedokázali si poradit s mnoha problémy v řízení vlastních států.
Ty klíčové procesy vedoucí k hroucení ekonomik stále běží a někdo za ně musí nést odpovědnost. Z toho je snadné východisko: „Vyhlásíme druhou vlnu a na tu to všechno shodíme. Vždyť se podívejte, my jsme se pokoušeli, ale nešlo to, protože nás ta druhá vlna dorazila.“
Predsalen poznámočka editora: Neverím na covidové vlny. Habaďúra. Dáva možnosť manipulácie. Je to úžasný nástroj, prostriedok…
Pjakin: To proto ta druhá vlna. Mají na ní zájem samotné ty státní elity, které si nedokázaly poradit s řízením svých objektů řízení, s řízením svých států.
Tak co zde chcete probírat? Opět zopakuji, že v podstatě by bylo zapotřebí o koronaviru napsat rozsáhlou a obsažnou analytickou práci.
Ale my nyní nemůžeme a nikdo jiný tu není. Fakticky tu není nikdo, kdo by se toho ujal. A tak je tu jediná více méně věcná práce v podobě těch Kurgiňanových videí, těch čtrnácti dílů, a proto také lidi orientujeme na něj. Prosím, podívejte se, je to obsažné, kvalitní, přestože z hlediska teorie řízení je to slabší, není tam brána v úvahu konceptuální moc, ideologická moc…
Globální politika je tam jako vždy prezentována v podobě mezinárodní politiky. Chybí tam ideologická a tím spíše konceptuální moc, tedy tyto mechanismy.
Přesto je to to nejlepší, co tu teď o koronaviru je. Nikdo jiný ta fakta takto kvalitně neshromáždil a nepředložil. A na tomto základě… Mimochodem, na těch videích byla odvedena ohromná práce, bylo by tedy možné prostě vzít z nich tu faktologii a předvést celý ten proces v jeho ucelenosti.
A to je to, co my děláme od samého počátku.
Jen si to vezměte, ještě ani nezačala celá ta krize, kdy se všichni smáli: „Koronavirus, to je jen…“ Já jsem přece hned řekl: „Lidi, to je reálně existující jev, na jehož základě bude prováděna určitá transformace.“
Ale řízení přece neprobíhá ve vzduchoprázdnu, na každý podniknutý řídicí krok následuje protiakce.
A je pak možné využít objektivních okolností pro dosažení svých subjektivních cílů. To vše se potom projevuje v konkrétní dynamice.
Takže se na to podívejme. Napřed se ten koronavirus neměl nijak zvlášť dotknout západního světa, měl napomoci Trumpovi k jeho zvolení, ale zároveň přispět k přestavbě centra koncentrace řízení v podobě Číny a také ekonomických vazeb vázaných na Čínu.
Omlouvám se za tu tautologii. Přesto je to tak, proměna vnitřní čínské výroby, vyvedení její části do zahraničí, to právě mělo být spojeno s koronavirem, jenže ne v takové formě.
A co udělala státní elita? Uviděla v tom svou možnost zbavit se, svrhnout Trumpa a tak rozjela tu akci koronavirus s plnou silou. A když to státní elita udělala, rozjela pořádně ten koronavirus, tak se to zase rozhodli využít globalisté a použít to k transformaci celé společnosti. Ve výsledku státní elita v podstatě prohrává, kvůli tomu, že tuto krizi v zájmu svých soukromých cílů posílila. Globalisté teď potřebují východisko z toho všeho, které jim nabízí jen jeden člověk a tím je Putin. Ten ukazuje východ na konci tunelu, aby se to všechno, jak bych to řekl…
Aby se to nevystupňovalo až do úplného zhroucení, kdy by tu situaci dovedli do slepé uličky a všechno by se zhroutilo. Vždyť ty státní elity to jinak neumí. Ty potřebují to zhroucení, aby se ospravedlnily před svými voliči. Ty žijí v tomto paradigmatu: „Zvol si mne, mne, to já tě učiním šťastným“! Teď jsem to nezvládnul jen proto, že se změnil celý systém světového hospodářství. Ale protože chci být znovu zvolen, tak je lepší, když ta krize bude všude, abych mohl poukazovat na to, že si s tím neporadil nikdo!“
Ta druhá vlna je pro ně tím východiskem.
Otázka, Bielorusko: A co se týká toho, že věnujeme hodně času a pozornosti Bělorusku, to je k té otázce, že pořád mluvíme o Bělorusku, tak sama ta otázka ukazuje, že ten člověk zdaleka všemu neporozuměl. Říká, že tam je vše jasné. A jaké procesy tam tedy probíhají, v tom Bělorusku? A jaké další to ovlivňuje? Proč je z toho celý svět tak vyvedený z míry a pozorně to sleduje? Kam se co vychýlí? A kdo to jak využije? Tady je stejně další otázka spojená s Lukašenkem a přesněji s jeho inaugurací, která se konala 23. září a do posledního okamžiku o ní oficiálně neinformovali. Nač to utajení? Proč tu inauguraci bylo zapotřebí provést v takovém uzavřeném formátu?
Pjakin: Tak zaprvé nešlo o utajenost ani uzavřenost. Je to jakoby…. Nu, řekněme to takto, těch informací o tom bylo málo, ale nešlo o utajenost ani uzavřenost. Když se toho procesu účastní dva tisíce lidí, tak to znamená… Vždyť o jaké se tu dá mluvit uzavřenosti? Zde jde o něco jiného. Všechny procesy jsou řízené.
Když lidé říkají, že Lukašenko mohl tu inauguraci provést tak či onak, tak neberou do úvahy realitu. V jakém variantě to Lukašenko mohl provést, v takové to i provedl. A ta uzavřenost, utajenost je relativní. Je relativní, neboť z hlediska obyčejných lidí měla za úkol, aby ti, co nejsou zapojeni do procesů řízení, nebyli předem emočně vybuzeni.
Jen si vezměte tu situaci. Všichni velmi dobře vědí, že průběh všech těch manifestací s požadavky na oddělení, nu, například v Grodnu, které se tam konají, nemohou probíhat, aniž by se na tom nepodíleli úředníci státního aparátu.
To oni zastřešují a řídí tu protestní činnost s cílem rozložit stát. A mohla se k nim dostat tato informace? Mohla, při přípravě té inaugurace.
Připravovala NEXTA lidi na velké provokace? Připravovala. (vsuvka editora: https://t.me/s/nexta_tv?before=3816) To znamená, že dav byl emočně vybuzen, vybičován a určitě by se našel nějaký pomatenec, který by něco provedl. Bylo to snad žádoucí? Nebylo.
Ale opakuji, že ty informace o tom, že je připravována inaugurace, které se mělo účastnit dva tisíce lidí, nemohla zůstat plně utajená, a to ani pro hráče v zahraničí.
Ale Lukašenkovi dovolili provést tuto inauguraci a k ničemu při ní nedošlo. Proč? Je to velice jednoduché. Je to o tom, co má Bělorusko a neměla Ukrajina. Co má Bělorusko díky Lukašenkovi a neměla Ukrajina kvůli Janukovičovi? Je to ten deštník rozevřený nad Běloruskem! Je to ten ruský deštník.
My jsme uzavřeli, odřízli jsme ty spiklence uvnitř Běloruska, kteří všechny tyto kroky organizují s cílem svrhnout Lukašenka. S těmi protesty by bylo možné se vypořádat už dávno, jenže právě ta okolnost, že se těchto procesů účastní osoby ve vyšším řízení…
Minule jsem dost podrobně mluvil o tom, že je tam realizován rumunský scénář z roku 1989. To je fakt. Ale aby mohly být ty kroky koordinované, aby to nezašlo na úbytě, kdy lidé chodí na protesty, ale nakonec toho z bezvýchodnosti nechají, je zapotřebí, aby fungovala neustále součinnost nadnárodního centra realizujícího státní převrat a jeho nástroje uvnitř státu, musí mezi nimi být neustálé spojení.
A Makejův syn odpovídající za „vícevektornost“ z ministerstva zahraničí odešel. Tady vidíte, do jaké úrovně sahá ten deštník rozevřený nad Běloruskem.
Oni ten deštník nedokážou prorazit. A ta situace je taková, že vnější hráči sami neměli zájem na podnikání nějakých akcí v průběhu inaugurace, neboť by tím sami narušili svůj scénář boje s Lukašenkem.
Aby Lukašenka mohli svrhnout a vypořádat se s ním, je nutné napřed ho vytáhnout zpod toho ruského deštníku, aby se zase kvůli své legitimizaci obrátil na Západ.
A jak by k té legitimizaci mohlo dojít, kdyby dav byl rozčilen nějakými excesy? Ti, kteří řídí, ty informace k dispozici mají, ale nepouští je dál. A ten vybuzený dav, který tam pochoduje, ta potrava pro děla revoluce, ti ty informace skutečně neměli, pro ně opravdu byla ta inaugurace nečekaná.
Ale le není možné provést takovou operaci, aby zůstala zcela utajená, neboť se jí účastnili lidé, kteří se podílejí na svrhnutí Lukašenka, kteří se toho účastní.
Mnozí z těch, kteří seděli v tom sále, jsou Lukašenkovými politickými protivníky a účastní se organizace procesů určených k jeho svržení a připoutání Běloruska k Západu, ti, co chtějí Bělorusko porobit Západu.
Účastní se toho úplně stejně jako tenkrát partajní sovětská nomenklatura Sovětského svazu. Ta přestavba Běloruska nyní probíhá podobně jako tenkrát přestavba v SSSR.
A aby dokázali Lukašenka v tomto jeho posledním volebním období vytáhnout zpod toho ruského deštníku, odtrhnout ho od ruského světa, je třeba mu říci: „My neuznáváme tvou legitimitu. Musíš udělat to, to a to, abys tu legitimitu získal.“ Stejně jako když v roce 2015 neuznal Krym a co ještě…?
On přece podnikl celou řadu takových kroků pro Západ, a potom mu řekli: „Hodný chlapeček, tak to má být, to je OK! Odpracoval sis to! Můžeš ještě chvíli být prezidentem.“
A teď ho zase tlačí na tuto cestu, proto nesměly být žádné excesy. Jinak by svému davu nedokázali vysvětlit, který přestože je davem žijícím podle tradic a přebírajícím názory autorit a jeho historická paměť se omezuje jen na přítomnost +/- dva týdny, tak si asi přesto dovedete představit, co by asi to uznání Lukašenka znamenalo pro ty západní nástroje v Bělorusku?
Kdyby uznali Lukašenka po nějakých závažných excesech? Oni ho neuznají v plné míře, nikdy ho tak neuznají, protože potřebují rozložit Bělorusko.
Jenže v tomto časovém úseku nemají možnost manipulovat… přestavovat tyto nástroje, musí v nich stále více rozněcovat odpor, a když ho takto rozněcují a zároveň dojde na zlepšení vztahů s Lukašenkem…
Nu, jak to bude vypadat? Oni tam teď nemohou operovat všema rukama a nohama, protože nad Běloruskem je rozevřen ten ruský deštník, a to včetně ve formátu ruských ozbrojených sil, ruské gardy. Mohlo by je přijít velmi draho zkoušet to se šestou prioritou, a to je jim neustále demonstrováno!
Neustále dáváme najevo, že je nám k ničemu takový svět, nebude-li v něm místo pro Rusko.
A jestliže tam oni vstoupí, bude to znamenat, že pro Rusko místo v novém světě nebude.
Jak se říká: „Rusko je velké, ale ustoupit není kam, za námi je Moskva!“ Taková situace tu kvůli Bělorusku vznikla.
A nám teď navrhují, abychom to nechali být: „Pojďme si raději popovídat o tom šaškovi Navalném, protože to je přece o moc zajímavější.“ Tady se řeší otázky života a smrti a tamto je šašek, který přišel do manéže bavit lidi. Jeho divadelní manažeři se teď mezi sebou domluví, a až mu napíší další scénář, tak uvidíme, kam ho povedou dál a zatím se nic nečekaného ani nepředvídatelného neděje.
Je třeba zase odtrhnout Lukašenka, a co to znamená? Je nutné, aby se on osobně rozhádal s Moskvou. Takže mu říkají: „My tě jako legitimního prezidenta neuznáváme!“
A zajímá vůbec někoho, zda někoho uznávají za legitimního prezidenta nebo ne? Je tu naše práce o státě. Je tam geneze státu, co je nezbytné, aby současný stát mohl existovat a tak dále.
Bělorusko nemá k dispozici plný soubor kompetencí, aby mohlo mít kvalitu státu. Může existovat pouze pod něčím protektorátem.
Pokud se zřekne toho ruského, bude tuto úroveň kompetencí muset nahradit jiným nadnárodním řízením. A jakým? Tím řízením, které v podstatě již ohlásilo Lukašenkův osud, že má skončit jako Kaddáfí, Saddám Husajn nebo Ceausescu.
Jiná varianta není. Ti všichni se pokoušeli dohodnout, aby dopadli alespoň jako Mubárak. I když i pro něho je katastrofou, že za všechny své služby ve svém věku skončil ve vězení. Takže Lukašenka je třeba odtrhnout.
Musíte pochopit jednu věc, že ani jeden stát, ANI JEDEN STÁT nepotřebuje, aby ho někde někdo legitimizoval.
Pokud se stát jako subjekt řízení zformoval, kontroluje své území, uplatňuje tam svou moc a řízení, tak budou muset v každém případě na tento subjekt brát ohled.
Ať už o Severní Koreji říkají, co chtějí, tak… I když i ta má svůj deštník. Tak s ní ti zvnějšku musí počítat, sice říkají, že Kim Čong-un je takový a onaký, ale přesto jeho rozhodnutí berou na vědomí.
Trump s ním vážně jedná. Jednou milují jeden druhého, podruhé jsou jeden druhým rozčarováni… Ale ta otázka spočívá v tom… Kdo uznal USA?
Kdo uznal Rusko, jako Ruskou federaci? Všechny státní subjekty se formují v průběhu globálního historického procesu. A když je takový stát projektově zkonstruovaný a nemá dost kompetencí, aby z něj byl skutečný stát, tak potom je nezbytné uznání legitimity takového státu a dané hlavy státu tím, kdo může tomuto projektově zkonstruovanému státu dodat chybějící kompetence, aby jako stát mohl existovat.
To je to, co říkají Lukašenkovi. To je to, co mu říkají: „Vzdej se ruského zastřešení a přijmi to naše! Zraď Rusko, zraď Bělorusko, zraď ruský národ v jakékoliv podobě Bělorusů, Sibiřanů, Pomořanů, to je jedno. Hlavně zraď! A my ti dáme svůj slib!“
A jak oni plní sliby, všichni vědí. To je to, oč tu jde. Bělorusko není žádným státem a nikdy nebude. Je to část jednotného ruského státu. Ano, v důsledku určité diverze vedené proti jednotnému Rusku, je dnes Rusko rozčleněno na množství subjektů, typu států. A proč… Přece jste si určitě povšimli, že se snaží o to, aby Rusko živilo všechny ty rusofoby, Gruzii, pobaltské státy a další.
Až Putin to začal omezovat a proč? Protože když uplatňujete celkově politické řízení na třech vyšších prioritách, na těch třech nižších prioritách, kde je veden hospodářský život, musíte mít zajištění, musí být doplňovány spotřebované zdroje a ty přicházejí z Ruska.
Takto totiž oslabují i samo Rusko a dělají z něj podřízený stát, kryptokolonii, jakou je stále ještě více méně i dnes či kolonii, jako tomu bylo v devadesátých letech. Tenkrát jsme byli zcela nepokrytě stoprocentní kolonií. To jsme ale přece překonali a začali obnovovat jednotný ruský stát, a tohle Lukašenkovi navrhují zradit. On plánoval transfer moci…
Je přece Koljův tatínek a tak jeho následníkem měl být Kolja. Takovou reformu ústavy měl v plánu. A proto opakuji, že v přechodném období musí být Lukašenko v podstatě odstaven od moci, musí si vzít jakousi politickou dovolenou a vše předat vnějšímu řízení v podobě Spojeneckého státu. Musí tam být provedena normální politická reforma, která dokáže zohlednit zájmy všech sociálních skupin, a tato rovnováha musí být udržována v normálním dialogu. Pokud tohle neproběhne… Někteří navrhují: „Rusko vstoupí se svou armádou…“ A co tím získáme? K čemu by to vedlo? Rozběhly by se tam procesy ve stylu: „Tohle jsme nestačili udělat, protože nám v tom to zlé Rusko zabránilo. Tamto jsme nemohli udělat, kvůli tomu zlému Rusku…“ Ne.
Je to jako s dítětem, které si musí projít těmito nemocemi dospívání. Dítě musí samo přijít na to, že to je jeho rodina. Samo si to musí vybrat, ale pro samotnou společnost je potřeba, aby všechny zájmy byly strukturované, aby se ve společnosti tyto procesy rozběhly.
Rusko netouží nikoho silou pohlcovat, a také to tak nikdy nedělalo. Když Rusko vedlo války, tak je vedlo proti zcela určitým konceptuálním základům. Například, když se vykořeňovalo otrokářství, a to bez šesté priority nešlo, ani teď se to nedaří, v celém světě se to nedaří.
Takže Rusko má zájem na tom, aby… Přestože víme, že Bělorusko je projektově zkonstruovaný stát. Existuje ale na úkor ruských zdrojů? Ano, na úkor Ruska. Tak se přece nesmí chovat jako například Gruzie ke škodě Ruska, být zaměřené proti Rusku. To přece není v zájmech Ruska.
Ale protože jde o projektově zkonstruovaný stát, a protože už bylo vychováno celé pokolení lidí i myšlení některých dospělých bylo přetvořeno: „V těch devadesátých letech bychom se tenkrát byli spojili…“
Ale jaký by byl konceptuálně-ideologický základ takového spojení? K tomuto spojení přece lidé musí dospět dobrovolně a s plným pochopením všech následků. To je to, co je nyní nutné zajistit v Bělorusku. Hlava Běloruska, ten sedlák se svým sedláckým rozhledem udělal ze složitého sociálního super systému statek. Pokusil se to v tomto ohledu takto zjednodušit, jenže…
Nu, zkuste dospělého obléknout do dětských šatečků, začnou se trhat a to se projeví různými způsoby, včetně toho spiknutí běloruských takzvaných „elit“ proti Lukašenkovi. Toto spiknutí je jak v zájmu určitých klanově-korporativních skupin uvnitř Ruska…
Nemluvím teď o Rusku jako o státu, ale o Rusku jako o naší velké společné vlasti. Mluvím o ruských klanově-korporativních skupinách, které se podílejí na řízení Ruska. Tak je to i v zájmu Západu. A tam je možné mluvit o kolektivním zájmu, tam už je to jedno. Protože zatímco uvnitř Ruska ještě můžeme mluvit o tom, že tato klanově-korporativní skupina je proti ruskému světu a tahle pro ruský svět, tato je proti Rusku a tato stojí za Ruskem…
A v našem ruském politickém prostředí tu máme velice mnoho sil stojících proti Rusku. Zcela jasně se to projevilo v průběhu té vojenské přehlídky. Stačilo se podívat na tu vojenskou přehlídku, kde byla nesena vlasovská vlajka na vysoké žerdi, obrovská a vlající, zatímco vlajka Vítězství byla miniaturní na krátké tyčce, takový praporek, aby vůbec nevlál. Vrazili mu do ruky takový klacík a běž! „To my jsme vyhráli!“ Oni tím demonstrují, že tito vlasovci, nedoražení hitlerovci mají v Rusku navrch. Dokonce i při samotné vojenské přehlídce k Vítězství dali najevo: „To je přehlídka našeho vítězství, našeho vítězství nad vámi, nad ruským dobytkem ve jménu našeho velkého führera.“ To přesně bylo řečeno provedením přehlídky v takovém rámci, tedy tím nesení té vlajky. Oni jsou vzteky bez sebe, že bez ohledu na to, že se nám pokouší vnutit tu koloniální trikolóru, tak rudá ruská vlajka stejně vítězí. Takže je to tak, že Bělorusko se musí z té nemoci zotavit stejně jako Rusko a jít stejnou cestou k získání suverenity. V Rusku, teď mám na mysli Ruskou federaci, říkám to takto, abych pokaždé neopakoval Ruská federace.
Protože v Ruské federaci je Sibiř i Ural. Jak asi víte, tak v plánu bylo také vytvoření Uralské republiky, Sibiřské republiky, Dálněvýchodní republiky a tak dále.
To všechno bylo díky Putinovu řízení překonáno, ten prostor byl opět sjednocen a teď se musí vrátit ty státní subjekty, které byly zformovány a bolševici je fakticky zdědili po únorové revoluci v roce 1917.
Už tenkrát to všechno bylo zakládáno, bolševici prostě museli pracovat s tím, co bylo dané a museli uchovat různé síly, aby obstáli ve druhé etapě Světové války, ve 2. světové válce. Proto také byla ta otázka administrativně státního uspořádání odložena. Chruščov to potom dovedl do krajnosti, což následně vedlo ke zhroucení Sovětského svazu.
Teď jsme napřed zcelili vnitřní jednotu v rámci Ruské federace, a před námi stojí úkol obnovit územní celistvost. To ovšem v žádném případě neznamená okupaci. Ta nemoc v Ruské federaci a v Bělorusku se trochu liší, jen trochu, ale přesto liší a vyléčit se z nich je zapotřebí odděleně v rámci Spojeneckého státu, ale samostatně. A pohlcovat Bělorusko, jak to někteří navrhují, že ho prostě spolkneme, nesmíme! Je pravda, že jiní zase trpí opačným bludem, že bychom Bělorusku měli dát všechno, aby to tam tamní elity rozdělily.
Cožpak se elity někdy rozdělí? Vždy, když se elity rozhodují mezi zájmem státu a svým vlastním, tak si vždy zvolí ten vlastní a zradí stát.
Další otázka: Valeriji Viktoroviči, co s tou Evropou? A konkrétně s Německem? Napřed Merkelová oznámí, že Severní proud bude dostavěn, potom Američané stahují své jednotky z Německa, přičemž část jich přesunuli do Polska na hranici s Běloruskem. S Běloruskem to nevyšlo, tak opět zaútočili na Merkelovou kvůli Severnímu proudu.
Pjakin: Merkelová zakolísala. Na hranici s Polskem najednou najdou divočáka, který prý zemřel na prasečí virus. Je to jasné, Německo je velký exportér vepřového masa nejen do Evropy, ale i do světa. Čína odmítá německé maso. Výskyt koronaviru narůstá, do toho ty protesty. Očividně probíhá boj německých klanů, ve Francii je ta situace obdobná.
Budou evropské hranice uzavřeny do voleb v USA pro podporu Trumpa? Ten problém je daleko složitější a zároveň jednodušší. Jak bych to popsal?
Představte si třídu ve školce, ze které na nějakou dobu odejde vychovatelka, okamžitě se tam pozvedne hluk. Napřed je menší a potom vzrůstá. Děti začnou dovádět a chovat se tak, jak si myslí, že mohou, když tam není vychovatelka.
To je jeden proces a v současné době ho pozorujeme právě v Evropě. Ten problém je v tom, že Evropa byla dlouhou dobu řízena přísně strukturně z USA.
Vzpomeňte na ten konflikt mezi de Gaullem a USA, když po nich chtěl za dolary zlato, tak mu řekli: „Takto se spojenci z NATO nechovají!“ A on jim na to odpověděl: „V takovém případě z NATO vystupuji!“ Čím to pro de Gaulla skončilo? Barevnou revolucí, v jejímž důsledku byl svrhnut. Neboť existoval konsensus řídicích struktur, že de Gaulla je třeba se zbavit. Kdyby v řízení tento konsensus nebyl, tak by se ten státní převrat nekonal, byl by potlačen. A vůbec, když probíhají podobné procesy, tak to znamená, že se toho účastní i dané státní řízení. Žádné takové procesy nemohou probíhat, pokud se toho neúčastní státní řízení. Uvedu konkrétní příklad: Můžete si představit, že by se proti diktátorovi Hitlerovi mohly konat nějaké demonstrace, jako se to prý teď děje, když demonstrují proti Lukašenkovi? Přece je přirovnávají, že je Lukašenko stejný diktátor, pije jim krev, všechny je terorizuje. Mohli by takto ve fašistickém Německu jít demonstrovat proti Hitlerovi? Nemohli, a proč? Protože tam byl konsensus elit a ten nebyl nakloněn podobným procesům, veškeré nástroje byly proto zapojeny do jiných procesů. A ty, kteří se zapojit odmítali, zavřeli na převýchovu do koncentráků. Ta „převýchova“ je samozřejmě v uvozovkách, nebo si zase někteří pomyslí, že se v těch koncentrácích jednalo o dobročinnost. A jak se to také výsledně projevilo? 20. července 1944 byl na Hitlera podniknut atentát. A čím to skončilo? Ničím. Vždyť proč vlastně Stalin nevěřil, že Hitler někam utekl a dál to prověřoval? Proč tu věc potřeboval vyjasnit? Je totiž vůbec zásadní otázkou, zda tehdy Hitler zemřel nebo ne. Velmi mnoho nepřímých důkazů mluví pro to, že bez ohledu na to, že existuje oficiální verze, že nezemřel, tak tehdy skutečně zemřel, a poté Německo řídil jeho dvojník. Ale jak řídil? Cožpak on o něčem rozhodoval? Ne, jednalo se o konsensus řídicích elit.
Takže v Evropě po dlouhou dobu řízení probíhalo strukturně z Washingtonu. V Evropě byl takto zformován státní řídicí sbor, který se ve všem orientuje na Washington. A konkrétně je to ve zcela čisté podobě vidět na Německu, které je mimochodem stejně jako Japonsko dosud okupované. Japonsko také neexistuje jako stát, jedná se o území okupované USA. Takže ty procesy degenerace Japonců byly fakticky spuštěny okupačními vojsky, tedy úřady.
No a v Evropě stále panuje tento konsensus, jenže co pozorujeme v USA? Je tam vidět zuřivý boj mezi státní a globální elitou. A vzhledem k tomu, že USA jsou subjektem s globální působností, neboť jako nástroj řídily celý svět, je stabilita státního zřízení Spojených států založena na jejich vnějším řízení. A podnikají-li globalisté nebo i státní elita něco pro to, aby se USA proměnily v národní stát, tak to v mnohém závisí na tom, jak budou nastaveny vztahy USA jako státu s dalšími státy světa. A zde je ta rozdílnost přístupů při využívání jednoho a toho samého nástrojového vybavení. Třeba i využívání nástroje v podobě Státního departmentu USA se liší. Pokud v něm na nějakém místě sedí představitel státní elity, tak se snaží v Evropě spustit procesy, které by napomohly sesazení Trumpa a ten, který zastupuje globalisty, má zájem na tom, aby se v Evropě opět zformovala ztracená suverenita a tyto procesy pomohly Trumpovi vyhrát nad státní elitou.
To všechno se v plné míře odráží na řízení evropských států, kde různé klanově-korporativní skupiny řídí v závislosti na tom, zda jsou napojeny na ty či ony státní nebo globální elity a v rámci svých možností potom prosazují to či ono. A proto je v Evropě takový zmatek, že jde z toho lidem hlava kolem: „Co se to děje?“
Ale příčinu nesmí hledat v Evropě, kde ty procesy jen zrcadlí tu hlavní globální bitvu v USA. Tam se do sebe pustily globální a státní elity a podle toho, jak se vyřeší konflikt tam, budou vyřešeny i ty procesy v Evropě. Pokus porozumět tomu přes Evropu…
Nu, jak se říká, zub se dá vytrhnout i přes prdel, když si na to vypracujete zvláštní technologii. Musíte se dívat, odkud se ty procesy odvíjí. Když hodíte kámen do vody, tak se díváte, jak se po vodě rozbíhají kruhy od středu, nehledáte přece ten střed někde v těch kruzích, i když ho tedy podle kruhů můžete objevit.
A v daném případě jde přesně o tuto situaci. Chcete-li porozumět nějakému procesu řízení v Evropě, tak musíte hledat nitku vedoucí do USA a tam se podívat, kde běží jaký proces, který potom ústí k tomu či onu řešení přijatému v Evropě.
Třeba s ohledem na Severní proud 2. Ptejme se, kdo potřebuje ten Severní proud 2? V jaké míře? Evropa ho přece potřebuje a přesto se brání. A já se ptám, skutečně ho Evropa potřebuje? A jaká Evropa ten Severní proud potřebuje? A tak si vzpomeňme na Obamu, na rok 2012: „V Evropě budou zformovány nové národy, nové jazyky a nové státy.“ To ovšem znamená úplné přeformátování Evropy. A co následovalo? Migrační vlna, která málem tu Evropu smetla, což bylo v plné shodě s tím plánem, který ohlásil Obama. Co dále pozorujeme? Uzavírání vysoce technologických provozů v Evropě, a to nejdůležitější, odklon od takových… odvětví jako je například produkce elektrické energie z jádra. Vždyť když se jich Putin ptal: „Co to děláte? Čím hodláte topit? Snad dřívím?“
To se přece ptal: „Jaká je vlastně koncepce vašeho řízení? Kam směřujete? Čeho chcete ve výsledku dosáhnout? My vám nabízíme konkrétní energetické zajištění. Chcete se zbavit jaderné energetiky, tak můžete v klidu využívat tu plynovou.“
Ty plynovody byly nataženy ještě v dobách Sovětského svazu a vy jste nikdy, ať už mělo Rusko jakoukoliv podobu, nepocítili výpadky v dodávkách plynu. My to teď navíc diverzifikujeme. Pokud je někdo závislý na jednom plynovodu, jako třeba na tom ukrajinském…
A všichni si uvědomujeme, že Ukrajinu řídí USA a co je jejich cílem?
Snaží se, aby na nich Evropa byla plně energeticky závislá. To znamená, že pokud se Evropa podvolí diktátu USA, přestane jako subjekt řízení existovat. Jenže nepodvolit se tomu diktátu USA Evropa nemůže, neboť Spojené státy mají velmi mnoho svých lidí v jejím státním řízení. Ta situace je tam velice závažná.
Ale je tu ještě jiný vliv, vliv národa a dalších klanově-korporativních skupin, které ve svém zájmu hájí národní zájmy a ti ten plyn potřebují ke své existenci. Žili tam jejich dědové a pradědové a oni chtějí, aby na stejném území žili jejich vnuci a pravnuci, je to jejich stát, jejich kultura. Ti nemají v úmyslu odtud nikam odcházet, a proto potřebují mít vlastní energetiku.
A je-li v plánu přeformátování těchto států, vytvoření nových národů s novými jazyky, tak musí být nebezpečné průmyslové provozy, a obzvláště jaderná energetika, včas zastaveny, přesunuty jinam. V přechodné době se může samozřejmě využívat plyn, který půjde zase přes Ukrajinu. Prý: „To vám musí stačit!“
Ale je tu ještě další věc, ta iniciativa Tří moří. Zúžíme to – Mezimoří, mezi Černým mořem, Baltem a Jaderským mořem, zúžíme to na Pilsudského – Polsko od moře k moři, od Baltu k Černému moři. Ještě to zúžíme a máme Visegrádskou čtyřku. A co je to ta Visegrádská čtyřka?
Stejná iniciativa na vytvoření Tří moří, toho Mezimoří, které zajistí fungování finančního centra ve Švýcarsku. Takže jde fakticky o obnovu Rakouska-Uherska na větším území, které si prošlo historickým přeformátováním a bude poskládáno na novém základě.
…
Ďalšia predsalen poznámočka editora: Ak by sa Rakúsko-Uhorsko nebolo bývalo rozpadlo, stalo by sa legitímnym (druhým) centrom EÚ… (a to je nesmierny význam V-4 dnes!).
Čo nie je, môže byť… (ak sa bude chcieť). Zvnútra Slovenska sa ozývajú hlasy, že V-4 „má příliš silný vplyv!“ Sú to tie, ktoré chcú za „pánička“ Nemecko…
V integračných procesoch prebiehajú opačné, a to úplne prirodzene, preto výsledok „jediných povolených“ len k Nemecku a Francúzsku, môže byť vznik spolku Rakúsko-Uhorsko II.! Úplne legálne! Na pozadí civilizačných a kultúrnych odlišností…
…
A aby toto impérium nemělo energetický nedostatek, byl vybudován Jižní proud. O něj mají zájem všichni, a tak byl dobudován. Zatímco Severní proud je problémový, protože by měl energeticky přes Německo zajišťovat tu vzdálenější část Evropy.
A já opakuji, že tam všechno ruší, aby to nové přistěhovalecké obyvatelstvo nemělo přemíru energie, aby se protloukali, jak se dá, skutečně topili dřevem, židlemi, knihami… Čím se dá. Aby žili v archaické budoucnosti, tedy v novém středověku v Evropě. Oni mají za úkol v maximální míře zlikvidovat veškeré kulturní dědictví, které zdědí po těch evropských státech.
To je plán globálního prediktoru. Plán, na jehož základě se centrum koncentrace řízení převádí z Velké Británie a USA do Číny a z Evropy… do Íránu.
A když mluvíme o centrech koncentrace řízení, o suverenitě států, o čemž jsem před chvílí mluvil, tak v tom je právě to jádro věci, že globální prediktor v boji proti konceptuálně mocnému Sovětskému svazu, proti Rusku potřeboval sjednocenou sílu celé Evropy. Je to jako v obchodním oddělení jedné firmy, kde máte útvary specializované na prodeje na západ a na prodeje na východ. Takto to bylo rozdělené. O suverenitě Evropy nebyla řeč. Takovou suverenitu nemají ani samy USA. USA mají ještě menší suverenitu než nějaké to Holandsko, ani nemluvě o Francii nebo Německu.
Jsou to všechno nástroje globální politiky globálního prediktoru. A aby tento nástroj jako pes, který dostal vzteklinu, nezakousnul svého páníčka, je nutné přijmout určitá… opatření.
A tady vzniká otázka: „Co si počít s tím Severním proudem? Pokud Evropu přeformátujeme, žádný Severní proud potřebovat nebudeme.“
Pokud to přeformátování budeme muset na nějaký čas odložit, tak se nám Severní proud bude hodit. My jsme za tu dobu…“
A v rámci tohoto projektu se začal budovat ten Severní proud, neboť je potřebný k tomu, aby byla s konečnou platností vyřazena z provozu všechna jaderná energetika v celé Evropě.
To je plán globálního prediktoru. A ten jako svůj nástroj využíval USA. A když USA začínají tlačit na Evropu, tak jsou to státní elity, kterým je všechno jedno. Ty se pokoušejí přes to vyvíjet nátlak na Evropu, na Trumpa, Rusko, na kohokoliv.
Řežou větev, na které sami sedí. A když Evropa říká: „My potřebujeme Severní proud!“ Tak to říkají státní evropské elity za podpory globalistů, kteří potřebují všechno přestavět, nechtějí, aby se zhroutila celá civilizace na planetě Zemi. Oni chtějí postupnou přestavbu.
Naše práce Válka, to je kniha O světě křivých zrcadel tři, že? Co je tam popsáno? Jak vládnul Alexandr I., Mikuláš I., Alexandr II., Alexandr III. Co je tam popsáno? Jak Rusko postupně bylo připravováno k porážce, ke svému rozčlenění ale také to, jak se Rusko připravovalo k tomu, aby v 1. světové válce vyhrálo. Alexandr I. Rusko zcela zbavil suverenity, takže ten systém byl vylaďován do jednoho stavu, ale nevyšlo jim to, protože Mikuláš I. zase začal Rusko stavět na nohy. A plody jeho práce potom sklízel už Alexandr II., jeho syn. Za Alexandra III. Se to všechno plně rozvinulo, jenže on měl pokračovat dál a on místo toho vydal výnos předurčující říjnovou revoluci, tedy přesněji tu únorovou, protože ta říjnová nebyla v plánu. K té říjnové revoluci by vůbec nedošlo nebýt té únorové. Bolševici nestojí o žádná podobná kataklyzmata. Takže vydal ten výnos O kuchařčiných dětech, čímž nás připravili o domácí kádrovou základnu. Mikuláš II. tu chybu mohl napravit, vždyť Alexandr III. toho udělal celkem dost, aby se Rusko mohlo rozvíjet. Plody práce Alexandra III. se opět začaly projevovat za vlády Mikuláše II.: „Och, jaký to byl car, dokázal tohle a tamto.“ To jsme zase popsali v té práci o státě, zda byla ta revoluce nevyhnutelná a v té práci o válce.
Mikuláš II. v podstatě znehodnotil práci svého otce a dovedl stát ke katastrofě. To je k tomu, jak jsou (dlouhodobě) připravovány systémy. Ten systém musí být napřed připraven, než se může něco zrealizovat.
K té válce se připravovali takto, etapově a každá ta etapa měla své zvláštnosti. Prodej Aljašky, pokládka transatlantického kabelu… To všechno byly přípravy.
Když globální prediktor něco plánuje, tak provádí rozsáhlé přípravné práce s ohledem na přeformátování konkrétního státu. A buď se mu to daří jednoduše a snadno, jako to bylo v případě Alexandra I. nebo Mikuláše II., nebo naráží na silný odpor, jako tomu bylo za Mikuláše I. nebo za Stalina. Nebo se jedná o jakés takés řízení jako za Alexandra III. a Brežněva. To jsou takové osobitosti.
Takže tu je ta věc, že globalisté Severní proud pro přeformátování potřebují, protože nechtějí, aby se jim Evropa zhroutila, a tak ho potřebují. Ale proč ho předtím nevyužít jako nátlakový prostředek na Rusko a jeho konceptuální moc? Aby ji nemohlo uplatňovat, aby mu na rukou a nohou visela všelijaká závaží, tak proč by ho ještě chvíli nešikanovali? A tohle všechno se v tom projevuje, je nutné se v tom rozebrat. Takže takto.
Další otázka: Valeriji Viktoroviči, opět došlo k vyostření konfliktu okolo Náhorního Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Bylo vyhlášeno stanné právo a zákaz vycházení. Arménie vyhlásila i mobilizaci a Ázerbájdžán oznámil, že se zmocnil sedmi vesnic. Na obou stranách jsou ztráty, mrtví a ranění. Čím to může skončit a kdo má neustále zájem na rozněcování tohoto konfliktu?
Pjakin: Těch lidí je mi líto, těch Ázerbájdžánců i Arménů, všech je mi líto, protože pro stávající konceptuální moc, která realizuje globalizaci podle starozákonního biblického projektu, lidé nejsou ničím. Je tu ta politika zlaté miliardy, takže určitou přebytečnou část obyvatelstva je nutné zlikvidovat prostřednictvím ekonomických zmatků, ve válkách…
Prostě mají buď zemřít ve válce, hlady nebo na různé nemoci. A s čím to souvisí? Nu, ta situace je v podstatě následující: Když se na začátku 20. století Rusko postaralo o zachování Turecka v podobě státního subjektu, tak tím darovalo globalistům kufr bez držátka, který se nese těžko, ale zahodit ho je člověku líto.
No a Turecko si namlouvá, že je důležitým subjektem. Mnohým se zdá, že Erdogan je drsný lídr, který dokáže to a ono. Jenže výsledkem je, že Erdogan jede po kolejích mířících ke zhroucení tureckého státu, aby skončil tak, jak to v podstatě mělo dopadnout na základě Sevreské smlouvy (10.08.1920). A podle této smlouvy, i když nezohledníme ujednání Trojdohody z roku 1916, měla část tureckého území připadnout Arménii. Jenže to přece nejde, tak to nemůže být. Ale ta část tureckého území by měla připadnout Arménii už jen kvůli tomu, že se na něm nachází svatá hora Ararat. Jenže to přece nemůžou dopustit, vždyť to kvůli tomu vyvraždili milión Arménů. A čeho tím dosáhli? Dostali se do stejné pozice jako Hitler, aby likvidace tureckého státu nelitoval vůbec nikdo. Na jedné straně tak byl vyřešen úkol homogenizace arménského obyvatelstva, když bylo vyvražděno z jejich hlediska nepotřebné obyvatelstvo, a potom se zlikvidují i ti, kteří to vykonali. Teď když se nepovedlo zbavit se Turecka v důsledku útoku Islámského státu (na jeho cestě do Evropy)…
Už jsem ten scénář vykládal snad stokrát. Arabské jaro, smetení Iráku, aby nestál v cestě Íránu, který měl jít v patách ISIL a nastolovat ten… No, „správný“ islám, omlouvám se. Takže ISIL měl hrát tento předepsaný scénář a jít před Íránem, smetat na své cestě státy, nastolovat zvůli a bezpráví, a potom měl nastoupit Írán, zlikvidovat ISILovce a ustavit svůj „správný“ islám. Takto měl být Iránem založen Evropský islámský chalífát, s tím „správným“ spořádaným islámem.
Centrum koncentrace řízení islámského světa se mělo ze Saúdské Arábie přesunout do Teheránu, do Persie. A k tomu formovanému sjednocení turkických národů měl posloužit formát Astany, který se stejně dobře může začlenit do projektu SSSR 2.0 i do nového světového řádu, ve kterém má být Írán centrem koncentrace řízení. „Kam se nám to bude hodit, tam to začleníme“, plánují globalisté. Jenže je tu problém s Tureckem, které je třeba vyčerpat.
Íránu se nepodařilo porazit ISIL, protože americká státní elita, kterou lidé považují za tu globální, neboť žije díky okrádání všech ostatních, i když je jen tím výkonným nástrojem…
Jí ty peníze nejdou, ty plynou ke globalistům, ale to ona je tím nástrojem, o kterém si lidé myslí, že se jedná o subjekt řízení. Takže tato státní elita pochopila, že oblast jejího zájmu má být zúžena, takže přijde o Asii, Blízký Východ stejně jako o Evropu.
A proto ISIL, který jako nástroj řídila, začal za podpory USA skutečně bojovat. Opakuji, že ISIL není nic jiného než nepravidelná armáda USA. V důsledku toho došlo ještě k dalšímu fiasku, když museli Rusku dovolit vypořádat se s terorismem na našich vzdálených přístupech.
Pro nás to bylo výhodné, bylo v našem zájmu, aby se ta válka nepřesunula do Ruska a tak byli ti teroristé likvidováni tam.
Jenže v důsledku toho Putin jako konceptuálně mocný státní činitel předvedl tuto konceptuální moc Ruska světu a v podstatě vytvořil podmínky, za kterých se centrem koncentrace řízení pro celou Asii, centrální, naší střední Asii, stane Rusko.
Tomu, aby se z Íránu stalo centrum koncentrace řízení, překáží Turecko. Jak to udělat tak, aby se Turecko soustředilo na Rusko, vysilovalo ho a Írán by potom jako ta chytrá opice po jejich střetu sklidil…
Vysvetlivka: Turecko je pod vedením Erdogana sunnitské, Irán je šíitsky… (vážny až apokalyptický rozkol islamu). Dostali by se mu takříkajíc všechny trofeje vítězství. A Turecko zahnané mezi dva ohně, napřed v důsledku toho, že jsme rozdrtili teroristy v Sýrii „došla“ Spojeným státům břidlicová ropa. A Turecko už bylo v té době určeno jako ten, komu připíšou na vrub ty ztráty z libyjských událostí. A pamatujete na to předchozí vyostření? S těmi takzvanými 33 bohatýry, já tedy nemám rád takové označování našich 32 či 33 kluků, protože s tím posledním je to stále nejasné, zda ho pustili nebo ne…
A navíc veřejně se nikdo neomluvil, to se nedělá. Pokud jste veřejně uráželi, pomluvili jste ty lidi, tak se také veřejně omluvte. To tedy přinejmenším. Ale Lukašenko tak jednat nemůže, on špiní otevřeně a pokud se omluví, tak drobným písmem na poslední stránce novin.
Takže dali zbraně Haftarovi, ten začal v Libyi vítězit. Turecko tam začalo posílat syrské bojovníky ISIL svými letadly, také své vlastní vojáky a velice tam do toho zabředlo. Francie se s Tureckem kvůli tomu velice pohádala, kvůli té účasti Turecka v libyjských záležitostech. Současně se Turecko pořádně rozhádalo s Řeckem. To je další problém, kde musí angažovat vojska kvůli zajištění možné těžby té ropy. Turecko tedy takto napínají na skřipec.
Bude-li Turecko dál posílat vojáky do Sýrie (asi myšleno Libye), tak problémy bude mít Francie, Haftar. Tam to bude muset vypadat jinak a vyřešit ten problém bez Ruska se jim nepodaří. Bude tam opět nutná zásadní účast Ruska, a aby tohle nepřipustili a nechali to tam v čekacím režimu, rozhodli se využít již existující konflikt, ve kterém bude možné zbavit se části bojovníků ze Sýrie…
A já opakuji, že na lidi ani v Arménii ani v Ázerbájdžánu nikdo ohled nebere. Ty plány jsou zcela jiné, nejenže vyřeší problém, jak se zbavit těchto bojovníků, ale navíc rozhádají…
Turecko se tak bude plně angažovat na území, které si tak či onak nárokuje Írán, Persie, která si na něj nemůže činit plné nároky, jen dokud tu je Rusko. A proto ten stát Ázerbájdžán existuje jako jakási hraniční oblast, v takovém vratkém stavu. Vždyť Ázerbájdžán byl odtržen od Persie s podmínkou, že se stane součástí Ruska. Nikdo nedomlouval, že by měl existovat jako samostatný stát. Turecko se pohádá…
Nebo přímo nepohádá, ale bude mít vypjatější vztahy v dalším směru s Ázerbájdžánem, oj ne s Persií. A jaký byl ten triumvirát pro boj s ISIL v Sýrii a Kurdistánu? Byla to Persie/Írán, Turecko a Rusko.
A ať se na to díváte, jak chcete, tak Arménie i Ázerbájdžán jsou územím Ruska. Takže ten konflikt se přenese i sem a Turecko se zase rozhádá s Ruskem. Rusko tak bude mít další doplňkové problémy s budováním ruského světa.
Přestože je teď Rusko soustředěno na Bělorusko, tak tady se prohloubí ty rozpory do takové míry, že je následně nebude možné řešit jiným způsobem. No a zároveň jsou řešeny taktické úkoly, jak se zbavit těch bojovníků.
Musíme také připomenout, že ty arménské pogromy v Ázerbájdžánu byly prováděny především prostřednictvím dovezení podobných teroristů. Na ty se potom už nabalil nemyslící dav, na ty přivezené lídry, kteří ty pogromy organizovali.
Teď je to přibližně stejná situace. Opět je tam dovezli, opět se řeší stejné problémy… (to je ISIL verzus arménski kresťania). Ale tohleto je přece problém všech projektově zkonstruovaných států, které nejsou schopné v rámci státní suverenity vyřešit žádný problém. Musí se buď nacházet pod něčím deštníkem, jako Lukašenkovi teď pomohl ruský deštník…
Arménie a Ázerbájdžán jsou sice v jiném postavení, ale problémy s tím opět má Rusko. To zase změní podmínky pro vyjednávání s Ruskem o Sýrii. Půjde o nějaký ten ústupek, aby mohlo Rusko společně s Íránem zatlačit na Turecko.
Jen si vzpomeňte, jak nám Írán nabízel přestupné základny pro naše letadla. Činil si nárok na roli koordinátora řídícího bojující strany. Tenkrát mu to tak úplně nevyšlo: „Teď Rusku vytvoříme problémy, aby bylo ústupnější a my si díky tomu vyřešíme problém s Tureckem, které přestane existovat.“
Rusko s tím nebude mít nic společného, Turecko samo exploduje. Ono prostě nemá dost zdrojů, usilovně ho nutí spotřebovávat všechny zdroje, čímž se ve státě zvyšuje sociální napětí. To povede k tomu, že exploduje a Írán musí…
Pokud neoslabí Rusko, tak turecké území přejde k němu a celá ta Anatolie se stane Anatolským federálním okruhem. Proto je úkolem oslabit Rusko a posílit Írán. A tento krok, který je pro Turecko výhodný, neboť tím vyřeší své problémy, třeba i takové, že od něj neodtrhnou území ze strany Arménie…
Nu, k tomu všemu to spěje, přibližně k tomu plánu z roku 1916 k tomu ujednání Trojdohody. Ale my tu mapu poopravíme, všechno bude jinak. Putin není Mikuláš II., toho na vařené nudli neutáhneš. Ten si velmi dobře uvědomuje, kde se v tom plánu Trojdohody z roku 1916 ukrývají velice nepěkné věci. Ta tužtička bude vedena trošku jinudy.
Další otázka: Konalo se jubilejní 75. zasedání Valného shromáždění OSN. Proběhlo ve zvláštním režimu, takříkajíc on-line. V souvislosti s tím tu je otázka od Sergeje. Ve svém projevu Putin řekl, že svět se stává mnohorozměrovým. Jak byste okomentoval Putinova slova o mnohorozměrovosti světa, co přesně měl tím slovem mnoho rozměrovost na mysli? To je velice jednoduché. My mluvíme o…
Ta teorie supersystémů v Koncepci sociální bezpečnosti ještě není úplně dopsána. Sociální supersystémy ve své podstatě díky zákonu času dosáhly takového stavu, že jen v rámci jednoduchého supersystému to již není možné popsat, protože je mnoho rozměrový, takže když mluvím o složitých sociálních super-systémech, tak mluvím přesně o tom, co řekl Putin, o mnoho rozměrovosti těch sociálních super systémů. A co se týká toho Putinova projevu, když se také trochu vrátím k té předchozí otázce, k přechozím otázkám, tak co Putin řekl? Tak zaprvé byl jediným, kdo měl při projevu na pozadí oficiální logo OSN a to je velice zásadní náznak. Zadruhé, lidé tvrdí: „OSN stejně o ničem nerozhoduje, je k ničemu, je třeba ho zrušit!“
Ale potom to bude tak, že každý stát bude muset v míře svých vlastních sil hájit svou suverenitu a své zájmy a ve světě nastoupí právo silnějšího. To znamená, že když se vám zachce, svrhnete jadernou bombu. Řízení je proces informační, šíření informací je řízení. Projednávání a osvětlování mnohých řídicích procesů ve světě je funkcí OSN a to vždy zvládalo a zvládá.
A ta otázka, že by se OSN mělo stát subjektem globální politiky, byla nastolena. Kdo měl za zády jako jediný oficiální logo OSN? Proto se také USA Organizace spojených národů potřebují zbavit, aby jim nikdo nepřekážel ve vyhrožování jejich jaderným kyjem a vynucování si poslušnosti u každého zvlášť. Každý sám je tím klacíkem, který se snadno zlomí, ale zkuste jich zlomit celý svazek, nebo svazek šípů.
OSN zajišťuje, že se státy nacházejí v tom svazku šípů a konceptuálně mocné řízení je schopné potlačit dílčí iniciativu každé státní elity. (hmm… pozíciu Arménov v Náhornej karabaškej repubike ale OSN nevyriešila).
A taková dílčí iniciativa každé státní elity je zpravidla zaměřena na destabilizaci celého světa. Je to stejné, jako v tom roce 2008, kdy se všechny naše elity rozhodly, že se zbaví Putina: „Vždyť to právě on nás nutí žít v míru s ostatními klany. Zbavíme se ho a bude nám hej. Budu se moci vrhnout na toho i tamtoho a okrást je…“
A jakmile se Putina zbavili a Medvěděv prokázal svoji neschopnost, tak se ukázalo, že zatímco se pokoušíte okrást druhé dva, tak čtyři další se pokoušejí okrást vás. A tak všichni stáli s těmi revolvery v rukou…
Měl jste třeba u hlavy přistavené čtyři revolvery a mířit jste mohl jen na dva lidi a navíc na ty, kteří vás neohrožovali? A jak to dopadlo? Rozběhli se za Putinem: „Pomoz nám urovnat naše konflikty!“ Tak přesně tento úkol plní i OSN. Mnozí nejsou schopni si to uvědomit, a Putin řekl hned, že bez OSN se zhroutí celá civilizace na planetě Zemi. Je to centrum, přes které probíhá informační naplňování všech procesů řízení. Pokud to zmizí, nastane chaos a totální válka všech proti všem. Takže když se Američané snaží o jeho zrušení, tak si myslí, že sami zůstanou těmi nejsilnějšími a budou vládnout celému světu.
Jenže to tak nebude. Za louží už v 21. století nic v klidu nepřečkají, jako se jim to vedlo doposud a jako to bylo ještě i ve 20. století, kdy už Hitler plánoval raketami ostřelovat New York. Tenkrát měli štěstí, nyní už ho mít nebudou, v žádném případě nebudou. A navíc musí prodělat tu svou vnitřní transformaci. Už nastoupili cestu k té transformaci, jako tomu bylo v SSSR. Budou to jednotlivé země, státy, tam to spěje. Budou mít velké štěstí, zůstane-li tam Trump, protože to znamená méně krvavé události. A půjde-li něco jinak? I když globalisté se vynasnažili. Jen si to vezměte. Trump má soupeře v Bidenovi, který je fakticky kreaturou globalistů a úplný propadák, nikoho rozumnějšího tam dát nemohli.
Všechny švindly a podvody při hlasování jsou vynášeny na světlo a odhalovány předem s určitým efektem. Michael Bloomberg jen tak z ničeho nic zaplatil (na Floridě) pokuty za bývalé vězně (aby mohli volit). A jak to dopadlo? Tuto věc jim zablokovali, neprojde to. Protože to všechno bylo uděláno předem a to se dá včas zvrátit.
Takže ten Putinův projev byl ve formátu videonahrávky. Každý mluvil o kde čem, ale Putin mluvil k věci, o globálních problémech, které znepokojují celý svět. Putin je jediný státní činitel na úrovní globálního významu, konceptuálně mocný státní činitel, jemuž ve světě není rovno. Tento jeho projev to opět jen potvrdil.
Otázka od Vladislava: Nezbytným základem pro to, aby byl člověk konceptuálně mocný, je mozaikové vnímání a chápání světa, ale v materiálech Koncepce jsou převážně poskytovány hotové dílčí mozaiky z těch či oněch oblastí. Například ta série O světě křivých zrcadel poskytuje mozaiku, do které je možné dále ukládat zbylá fakta. A jak si má člověk vybudovat mozaikové vnímání samostatně v těch oblastech, které se ještě v materiálech neobjevily? Existuje na to nějaká metodologie?
Pjakin: Samozřejmě, že ano a jmenuje se Koncepce sociální bezpečnosti. Když byla napsána Mrtvá voda, tak se mně i mým kolegům zdálo, že to stačí, že to řeší všechno.
Každý odborník v jakékoliv oblasti si vezme tuto práci, bude pracovat a naplní jí sám. Jenže se ukázalo, že to tak není. Ukázalo se, odborník má příliš zúžený rozhled a mnohé otázky, které jsou vyloženy v Koncepci sociální bezpečnosti, a dokonce i Dostatečně všeobecná teorie řízení, která je její páteří, jsou pro mnohé nesrozumitelné.
A tak začaly být sepisovány specializovanější práce, které osvětlovaly ten či onen aspekt Koncepce sociální bezpečnosti. Ta skupina, která si nyní na sebe vzala to břemeno, si s tím fakticky neporadila. Ti prohlásili: „A co bychom ještě měli psát, všechno je už sepsáno.“ A jak vidíme, tak už nějakou dobu…
Nu, nad Pjakina strašnějšího zvířete není (Krylova bajka), nad kočku strašnějšího zvířete není, takže tohle napsali a nic jiného…
Co koronavirus, ta otázka vlajek a suverenity..? A ještě k těm vlajkám, pročpak asi v USA zakazují vlajku Konfederace? Protože vlajka Konfederace by znamenala jinou úroveň suverenity,  jednoduše jinou úroveň. Prostě jinou úroveň, už by to neznamenalo být jen nástrojem, ale mít i určitou subjektivnost.
A právě proto vyhrály severní státy za pomoci Velké Británie, se kterou byly spojenci. To tedy byl spojenec pro ty konfederáty. A za pomoci Ruska, které bylo spojencem severních států. Velká Británie, to je vůbec takový „spojenec“, že potom už ani žádné nepřátele nepotřebujete.
Jak to bylo? Horší než nepřátelství s Anglií může být jen přátelství s ní, s Velkou Británií. Takže tenkrát, když napsali Mrtvou vodu, tak se zdálo, že nic víc psát zapotřebí nebude. Každý kdo si vezme Mrtvou vodu, si ji přečte, spojí si to se svou odborností a sám se tak stane konceptuálně mocným a vybuduje své mozaiky tak, jak je to zapotřebí. Ukázalo se, že psát je zapotřebí a tak píšeme. Kolik toho stačíme, tolik toho děláme.
Nebylo sepsáno téma Války, tak jsme to udělali, to samé s tématem státu, které nebylo sepsáno natolik, aby se to dalo dnes prakticky využívat a tak jsme to udělali. A pracujeme i dál. Ale s prominutím, nejlepší průpravou je samostudium. Mrtvá voda byla sepsaná, prošla režimem parlamentního slyšení a byla doporučena k zavádění do všech oblastí našeho života. Není tu nic, co by bylo legitimnějšího než Mrtvá voda. Stačí si ji přečíst a s přídavkem své vlastní odbornosti se stát konceptuálně mocným. Nečekejte, až něco bude sepsáno. Vždyť všichni lidé mají dostatečnou představu, oj dostatečnou úroveň vzdělání. Čtěte, stávejte se konceptuálně mocnými a braňte zájmy své i své rodiny. To je vše. Je takový zdroj, je jím Mrtvá voda.
To bola posledná otázka. Vyšlo to tak, že už jsem v podstatě doporučil číst Mrtvou vodu a stávat se konceptuálně mocným, bránit zájmy své i své rodiny. Tak už mi nezbývá než vám popřát štěstí, mírové nebe nad hlavou. Do příštích setkání. Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na www.KSBPRESS.cz

Odpoveďou na mŕtvu, je Živá voda…
Moja otázka: A ako by na podobné otázky odpovedali Lajčák, Ivan Korčok a Martin Klus, Naď a prezidentka?

Pekne pozdravujem.
Juraj Režo alias notorickyobcan

Ďakujem všetkým, čo otázky a odpovede V. Pjakina z 28.9. dočítali pozorne až do konca…
(…už vás poznám…)
Verte, že editácia takéhoto textu trvá násobne dlhšie, než jeho prečítanie.
Nech všetkým padne na úžitok.